Každý lezec v LK Boulder je jiný. Někdo sbírá zkušenosti, někdo medaile, někdo hlavně radost z pohybu… V našem klubu totiž není důležitý jen výkon, ale i příběh každého dítěte a dospěláka.
Proto jsme se rozhodli začít novou rubriku – Medailonek klubového lezce.
Tentokrát jsme položili pár otázek dvěma dětem z výkonnostní skupiny, které se s námi podělily o svůj pohled na tréninky i o to, co se jim honí hlavou pod topem. Tak jdeme na to!
Představujeme vám Marii Brabcovou a Antonína Formana – prvoligové závoďáky, které na stěně potkáte minimálně 3–4x týdně (ale kdyby to šlo, byli by tam ještě častěji).
Mája je ztělesněním vytrvalosti a píle. Za poslední rok se díky vlastní práci na sobě neskutečně posunula. Ukazuje, že když člověk nebude hledat výmluvy a začne věřit sám sobě, může si splnit mnohem víc, než si původně myslel.
Tonda je typ lezce, který se nevzdává. Když něco nejde, zkusí to znovu. A znovu. A ještě jednou. Do výzev jde prostě po hlavě – a většinou i s úsměvem.
Oba tito lezci mají za sebou velké pokroky i krásné úspěchy. I přesto zůstávají pokorní a odhodlaní na sobě dál pracovat. A právě tahle kombinace výkonu, radosti a skromnosti z nich dělá silnou inspiraci.
A my začínáme krátkou zahřívačkou…
Tři slova, která vystihují tvé lezení
Mája: Vytrvalost, technika, dynamika
Tonda: Rychlé, dynamické a silové
Nejoblíbenější chyt a profil stěny
Mája: Převisy 30-45 stupňů (sektory Mordor a Megatron na BP), chyty Lama Holds
Tonda: Nejradši mám převisy, z chytů řezky.
Nejméně oblíbená část / náplň tréninku
Mája: Sluníčko (lezecké cvičení na ruce)
Tonda: Nemám neoblíbenou část, ale nejméně se těším asi na vytrvalost na spray wallu.
Teď už na konkrétní otázky!
Jak a kdy jsi začal/a lézt?
Mája: V 9 nebo 10 letech, jela jsem s trenérkou Lenkou na lezecký tábor a začalo mě to bavit.
Tonda: K lezení jsem se dostal úplnou náhodou před 6 lety. S rodiči jsme hledali nějaký sport a na internetu jsme našli boulder. Tak jsme tam zašli, měl jsem první trénink a od té doby lezu. Začalo mě to bavit a zůstal jsem u toho.
Za co jsi na sebe v lezení nejvíc pyšný/á? Co považuješ za svůj největší úspěch?
Mája: Že jsem začala jezdit na 1. ligu. Za svůj největší úspěch považuji 14. místo na 1. lize a celkové 3. místo na 2. lize za rok 2025.
Tonda: Asi to, že jezdím na závody první ligy.
Jak si pomůžeš, když se ti něco nedaří?
Mája: Zkusím to znova, nějak jinak – když to jde, tak lépe.
Tonda: Prostě si řeknu, že to udělám lépe a že to nevadí.
Jak to vypadá uvnitř tvé hlavy před závodem? Máš nějaký rituál?
Mája: Rituál nemám. Těším se, říkám si, že se budu snažit až dokonce a nebudu brečet. Snažím si co nejvíc prohlídnout cesty, abych zbytečně neplýtvala pokusy.
Tonda: Vždy poslouchám hudbu.
Kdybys měl/a lezeckou superschopnost, co by to bylo?
Mája: Vědět dopředu, jak chyty budou brát a jak se mám naklonit, abych neplýtvala pokusy. Nebo abych měla neprolezitelnou kůži.
Tonda: Perfektní nezničitelnou kůži.
Co máš na našem klubu nejraději?
Mája: Nové cesty, moji trenérku, kamarády
Tonda: Komunitu
Napsaly: trenérky Terka a Péťa
