Začátek jara nepřinesl jen první sluneční paprsky, ale také náš jarní příměstský tábor, na který jsme se všichni dlouho těšili. Probíhal v týdnu od 9. do 13. března 2026 pod vedením trenérů Terky, Majdy H., Dušana, Péti a Barči, kterým patří velké poděkování za energii, péči a nadšení, které do celého týdne vložili.
I když se letošního příměstského tábora zúčastnila spíš menší skupinka dětí a jejich složení se v průběhu týdne lehce proměňovalo, vznikla z toho parta, která fungovala jako sehraný tým. Počáteční ostych a nejistotu rychle nahradila spolupráce, podpora a vzájemná pomoc. Skupina byla pestrá nejen věkově, ale i lezeckou úrovní. Právě to ale vytvořilo prostor, aby si každý mohl nastavit svůj vlastní cíl a tempo. Někdo překonával strach z výšek, jiný se ponořil do tajů lezeckých uzlů a jejich logiky. Další se zaměřili na mentální stránku výkonu, hledali vlastní strategie a učili se přemýšlet nad lezením trochu jinak. Společným jmenovatelem však byla radost z pohybu a sdílených zážitků.
Pondělí se neslo v duchu seznamování. Dopoledne jsme věnovali technice, především práci nohou, která často rozhoduje víc než síla rukou. Odpoledne jsme pak poprvé otevřeli dveře lezení na laně. První oblékání sedáku, navazování na osmičkový uzel… a postupně i první úsměvy, když ten lanový šmodrchel začal dávat smysl.
Úterý už bylo plně ve znamení lezení na laně, a to na liberecké stěně Šutr. Pro některé šlo o úplně první zkušenost s tímto typem lezení, a tak se celý den nesl v duchu překonávání vlastních limitů. Každý si našel svůj projekt, ke kterému se vracel, a byla radost sledovat, jak během dne děti objevují, že zvládnou víc, než si původně myslely.
Středa přinesla změnu rytmu a potřebnou dávku odpočinku, Vydali jsme se na celodenní pěší výlet na Hrubou Skálu a do přilehlých skalních oblastí. Děti tak měly možnost poznat lezecký svět i mimo umělou stěnu, nasát atmosféru skal a užít si společný čas v přírodě.
Ve čtvrtek jsme se vrátili zpět na stěnu, tentokrát s důrazem na mentální přípravu. Povídali jsme si o strachu, soustředění, i o tom, jak si nastavit hlavu před výkonem. Nechyběl ani návrat k uzlům, u kterých se někteří opravdu zapotili.
Páteční závěrečný den jsme pojali hravě a s lehkostí. Dopoledne děti vyrazily na Trampolíny u Nádraží, kde je čekal pestrý program pod vedením zkušené trenérky – o smích a radost z pohybu opravdu nebyla nouze. Odpoledne jsme si užili poslední dávku lezení a společně symbolicky uzavřeli celý týden.
Táborový týden utekl až nečekaně rychle – a přesto v sobě zanechal spoustu drobných momentů, které dohromady vytvořily silný zážitek. Když se za ním ohlédneme, nevybavují se konkrétní výkony, ale především atmosféra – smích, vzájemné povzbuzení a malé pokroky, které měly pro každého vlastní velký význam.
Napsala: trenérka Terka
